Náboženská konverzia ako kolektívne rozpomínanie

Studie se zaobírá problematikou možností výzkumu náboženské konverze, především jejím neudržitelným retrospektivním přístupem. V rámci něho se badatelé snaží o rekonstrukci uplynulého procesu afiliace prostřednictvím výpovědí konvertitů a následně, na jeich základě, o vytvoření všeobecného modelu náboženské konverze aplikovatelného napříč různými náboženskými i nenáboženskými skupinami. Výpovědi konvertitů jsou z tohoto pohledu vnímány převážně jako nezaujaté a neproblematické záznamy minulého procesu začlenění se či změny jedince. Tento trend byl široce kritizovaný a v dalším výzkumu konverze převládlo v rámci sociologie a antropologie biograficko-narativní paradigma uchopující konverzi jako proměnlivou a situační narativní konštrukci identity jedince – konvertity. Tento přístup umožňuje překlenout neudržitelný retrospektivní charakter výzkumu konverze, ale chybí mu propojení s psychologickým výzkumem. Společnou platformou či ukotvením konverze je relativně flexibilní individuální autobiografická paměť a její sociální či skupinový charakter. Právě poznatky o fungování autobiografické paměti jsou pro studium konverze, resp. všeobecného procesu afiliace klíčové, jelikož její výzkum je založený na autobiografických vzpomínkách jedince v narativní podobě. Konverzi ve studii chápeu jako soubor pro skupinu specifických narativních zdrojů sloužících ke konstrukci individuální autobiografie, které si jedinec v procesu afiliace osvojuje a dále komunikuje. Konverze, jako osvojená abstraktnější sémantická struktura, je tak prostředkem a vyjádřením změny, ale i nástrojem fungování jedince ve skupině. Toto se budu snažit ilustrovat a doložit na základě probíhajícího antropologického výzkumu křesťanské denominace v ČR. Toto propojení navíc zpřístupňuje výzkum konverze i sociopsychologickému experimentálnímu přístupu a umožňuje jeho začlenění do obecnějšího sociovědního teoretizování.