Morální normalita a sociální struktura současné společnosti

V debatách o povaze současné morálky bývá odkazováno na zánik tradiční morálky, na její estetizaci, další mluví o její privatizaci, bezzákladovosti a tekutosti. Málokdy je však současný stav dáván do souvislosti se sociální strukturou vyspělých společností. Inspirován Le Goffovou historickou analýzou vzniku představy očistce a Bourdieuovým konceptem kulturní allodoxie středních vrstev rozvíjím v textu durkheimovský argument, že stratifikace moderních masových společností má svou symbolickou analogii ve stratifikaci současného morálního prostoru. V něm jsou klasické binární kategorie dobra a zla vytlačovány do krajních pozic postihujících jen malou část jednání, zatímco majorita normativního hodnocení je činěna odkazem na mezilehlou kategorii legitimní normality. Ve své příspěvku se tak pokouším o kulturní sociologii, která by nerozdělovala kulturní významy a sociálně-strukturní účinky na dvě autonomní sféry příčinnosti. Vytvářím perspektivu, ze které je možné současnou morálku zasadit do širšího sociokulturního kontextu, který by bral v úvahu jak symbolickou proměnu (ztráta významu transcendentálních autorit), tak proměnu sociální (masová společnost).