„Firma vydělává, děti se učí, žena je hodná a já jsem šťastný.“ Představy dětí o budoucím životě

Text se soustředí na otázku, jak děti, konkrétně děti navštěvující 3. a 7. třídy základní školy (tedy děti ve věku 8–10 a 12–13 let) – přemýšlejí o svých budoucích životních drahách, jak je prezentují, na co v jednotlivých oblastech svého života aspirují. Zajímá nás také, jak se tyto aspirace liší u dívek a chlapců, a zda v nich můžeme najít odrazy individualizačních tendencí, připisovaných životním drahám v pozdní modernitě, či konkrétních socializačních vlivů. Článek vychází z dat z výzkumu na dvou moravských základních školách, v němž byly použity různé kvalitativní nástroje sběru dat (kreslení, slohové práce, vytváření časových os atd.). Data ukazují, jak děti vnímají sociální normy a hodnoty vztahující se k různým životním fázím a jak vnímají různá očekávání vztahující se k genderu. Časové osy i volněji formulované životní plány dívek a chlapců v našem výzkumu odrážejí kulturně předepsanou a očekávanou biografii popisovanou jako sled životních etap, začínající přípravou na život ve vzdělávacím systému a pokračující nabýváním kompetencí spolu se zvyšujícím se věkem a vrcholící jejich ztrátou ve věku vyšším. Výzkum ukázal, že děti vnímají odlišnost očekávání ve vztahu k genderu, o své budoucnosti uvažují primárně jako chlapci a dívky. Zatímco dívky popisují ve svých budoucích životních plánech intenzivní a úspěšné zapojení se do rodinného, stejně jako do profesního života, chlapci projektují svou budoucnost coby budoucnost solitérů uprostřed rodin, jejichž životní styl a aktivity nejsou rodinným životem a vztahy k ostatním příliš determinovány. Chlapci plánovaný životní styl je tedy vysoce individualizovaný, dominuje mu realizace vlastních profesních i volnočasových představ a úspěch v těchto sférách, jakkoli se odehrává v kulisách rodin.