Nejdřív byli dinosauři a pak se narodila prababička aneb Chvála etnografie ve výzkumu dětí

Článek se zaměřuje na metodologické aspekty výzkumu dětí a výzkumu s dětmi a ilustruje je na českých i zahraničních výzkumech. Nové přístupy zdůrazňují pojetí dítěte jako kompetentního, autonomního a rovnocenného partnera ve výzkumu. Sociologický výzkum ze své podstaty je však něčím, co z dítěte nutně dělá objekt a uplatňuje na něj kategorie vlastní disciplíny, jakkoli usiluje o vyzdvižení perspektivy dětské. Nicméně je legitimní a v nových studiích dětství žádoucí překonávat paternalistický přístup. K tomu je však nutné velmi pečlivé přezkoumávání vlastních východisek, a to jak teoreticko-metodologických, vyplývajících z disciplíny, ve které se výzkumník/ice pohybuje, tak těch, vyplývajících z pozice dospělého. Hlavní argument článku spočívá v tezi, že ve výzkumu dětí lze uplatnit nejrůznější techniky sběru dat od dotazníku, přes individuální a skupinový rozhovor až po různé kreativní techniky jako je kreslení, drama apod. Pokud má však výzkum ambici zdůraznit roli dítěte jako aktéra a chce uplatňovat jeho perspektivu, je třeba trávit maximum času s dětmi přímo v terénu, pro což se velmi hodí etnografický výzkumný design.