Ke smyslu a konstrukci sociologických teorií

Sociologie musí v principu odpovědět na Simmelovu otázku: „Jak je společnost vůbec možná“. Kazdou sociologickou – empirickou či teoretickou - výpověď je možno považovat za jeden z elementu možné odpovědi. Sociologické teorie nabízejí modely, kterými empirická zjištění získávají systematickou souvislost. Tyto modely musí ovšem zohlednit fakt, ze jimi prezentované souvislosti nejsou pouze vědeckými konstrukty, nýbrž i konstrukcemi každodenních aktérů, tedy konstrukty řídícími společnost již před vstupem vědy do ní. Sociologická teorie, jakož i sociologie v celku, si tedy musí být vědoma toho, ze vždy zůstává částí svého předmětu. To představuje jeden z jejích hlavních metodologických problémů. Sociologické teorie musí tedy odpovídat na základní otázky, týkající se konstrukce/konstituce sociálního řádu: 1. jak se orientuje sociální jednání; 2. v jakých procesech tato orientace vznikla, 3. jakými institucemi je tato orientace stabilizována a reprodukována; 4. co jsou faktory změny těchto struktur. To, kterou z těchto otázek sociologické teorie považují za výchozí, představuje jejich základní teoretické rozhodnutí, ovlivňující jejich další výstavbu a modelování společenských souvislostí. To, zdali sociologické výpovědi vůbec odpovídají na některé z těchto otázek s úmyslem ukázat jejich vzájemné propojeni a systematickou souvislost, pak odlišuje teorie od ostatních sociologických narativů.