Současná česká religiozita v generační perspektivě

Stať, kterou zde předkládáme, si klade relativně skromný cíl: nabídnout některé předběžné závěry z dostupných empirických kvantitativních dat a naznačit směr, kterým by se další sociologické studium české religiozity v generační perspektivě mohlo v budoucnu ubírat. Domníváme se, že sledované téma si zaslouží pozornost zejména ze dvou důvodů: 1. aktuální sociologická literatura dokládá, že jednoduchá sekularizační očekávání, že s každou novou příchozí generací bude míra sekularizace společnosti narůstat, nedošla svého naplnění. Dostupná data ukazují, že jsou to mnohdy právě mladší věkové kohorty, které si k religiozitě nejrůznějšího druhu (včetně té označované za „tradiční“) nacházejí pozitivní vztah. Generační zkušenost – spíše než nezpochybnitelný lineární trend modernizace, doprovázený „automatickou“ sekularizací – se tak zdá být relevantnějším vysvětlujícím faktorem. 2. Postupně se kumulující empirická data o religiozitě z pravidelně se opakujících mezinárodních šetření (EVS, ISSP) přímo vybízejí ke studiu jejích vývojových tendencí. Je tak možné již srovnávat nejen mezigeneračně, ale i sledovat pohyby uvnitř jednotlivých generací v rámci plynutí času.