Změna sociologické perspektivy aneb od nukleární rodiny k širší rodině

Otázky položené autorkou v článku mají společného jmenovatele: snahu nasměrovat sociologické bádání k cíli porozumět rodinným vztahům „za hranicemi“ nukleární rodiny – zejména vztahům intergeneračním (ale nejen jim), postihnout jejich podstatu v celé složitosti, tvárnosti a rozmanitosti, s ohledem na strukturální a situační kontexty, s patřičnou senzitivitou k vlivu genderu, věku, etnika, třídy. Podstatným úkolem je rozvíjet teorii intergeneračních rodinných vztahů: vyrovnat se s překonanými teoretickými přístupy, teoriemi a koncepty (teorií závazku – obligation theory, teorií citových vazeb – attachment theory), prověřit současné teorie – etablované i nově vznikající (teoretický model solidarity vs. teorii ambivalence, apod.), zasazovat do teoretického rámce empirická zjištění. Výchozí apel jít ve zkoumání české rodiny „za“ rodinu nukleární, můžeme v takto vymezeném rámci vztáhnout i na metodologii: zde bychom měli jít „za“ pohled zprostředkovaný kvantitativními výzkumy, tj. rovněž cestou kvalitativních a integrovaných studií, „za“ statický pohled na rodinu k postižení dynamiky intergeneračních vztahů pomocí longitudinálních výzkumů, „za“ hranice disciplíny prostřednictvím výzkumů multidisciplinárních či interdisciplinárních, „za“ hranice české sociologie realizací mezinárodních komparativních výzkumů.