Modernizace, nová religiozita a akulturace hinduismu v českém okultismu

Článek si klade některé teoretické otázky, které se vztahují k pojmům "nová náboženství" a "tradiční náboženství" a neschopnosti současné sociologie a religionistiky objasnit, co označení "nový" v souvislosti s náboženstvím znamená. Autor se snaží vyjasnit tento problém skrze kontextuální analýzu fenoménu akulturace hinduismu v českém okultismu na počátku 20. století. Dochází ke zjištění, že nejdůležitější podmínkou, která zmíněný jev umožnila, byl rozvoj tisku a trhu s tištěnými publikacemi. Masový přístup k tištěným materiálům vyústil v zásadní proměnu organizačních struktur stejně jako způsobů myšlení a víry. Tato transformace výrazně ovlivnila tzv. tradiční církve stejnou měrou jako "nová náboženství". Můžeme však přesto objevit určité sociologicky podstatné rozdíly u odlišných typů moderních náboženských projevů. Podobně je tomu i v případě tendence držet se vymezených kánonů a podřizování se příslušné náboženské autoritě v protikladu k důrazu na neomezenost individuální volby a výhradní autority vlastního já.