"No co, tak je mi šedesát pět let": Vztah žen k viditelnému fyzickému stárnutí

Glorifikace mládí a rostoucí důraz na vnější tělesnost mohou mít závažné implikace pro zkušenost stárnutí a vztahování se k ideálům femininity, které se konstruují na pozadí idealizované představě ženského těla. Dosavadní uvažování o roli tělesnosti ve stáří přitom vztah k genderovým normám vztahujícím se k ideálům femininity spíše problematizovalo. Tato stať se na základě hloubkových rozhovorů se sedmi ženami ve věku od šedesáti pěti až sedmdesáti devíti let snaží ukázat významy, které ženy viditelným i jiným příznakům fyzického stárnutí připisují, a jak se tyto významy následně promítají do jejich vnímání stárnutí a koncepce vlastní femininity. Výsledky výzkumu přitom ukazují na potenciál stárnutí vytvořit určitý druh svobody, který dovoluje ženám vymanit se z genderových očekávání, která na ně byla v minulosti v souvislosti s jejich vzhledem kladena. Přibývající věk tak dává ženám možnost definovat vlastní tělesnost mimo úzký rámec dominantních ideálů, a slouží tak jako zdroj pro konstruování svobodnějšího vyjádření vlastní tělesnosti. Ženy navíc v souvislosti s jejich přibývajícím věkem s genderovými ideály samy aktivně manipulovaly, přetvářely je a samy definovaly nová volnější měřítka žádoucího vzhledu, které ale nevztahovaly k ideálům femininity, jež se v minulosti také snažily naplnit, ale k nové představě vycházející z jejich statusu „starších žen“.