Paměť, trauma, generace

Stať je příspěvkem do současné sociologické diskuse o kulturním/kolektivním traumatu. Přidává příklad historické zkušenosti komunismu jako zdroje kolektivního traumatu k případům otroctví, holocaustu a nacismu, na nichž se zmíněná diskuse rozvinula, – a zároveň se systematicky zaměřuje na generační aspekt daného problému. V generační perspektivě představuje uvedené historické zkušenosti jako jedinečné případy kulturní definice traumatu a mezigeneračního přenosu traumatické zkušenosti. Zdůrazňuje přitom napětí mezi kulturní reprodukcí kontinuity dotčených kolektivit skrze vědomí kolektivně sdíleného historického osudu na jedné straně, a spory, skrze něž se kolektivní paměť udržuje, v nichž se ale současně odráží rozdílné generační zkušenosti příslušníků dané kolektivity a skrze něž se vědomí o generačních rozdílech reprodukuje, na straně druhé.