V různém čase, v různém rytmu a s rozdílnou pamětí

Můžeme rozlišit tři odlišná paradigmata časové nesourodosti. „Nesoudobost“ označuje místní a časovou koexistenci jevů, které se vztahují k různým historickým obdobím či různým stupňům společenského vývoje. Toto paradigma předpokládá celkovou jednotu společnosti a opomíjí hybridizaci a synkretismus jako běžnou součást reálně existujících společností. Paradigma „asynchroničnosti“ se soustřeďuje na rozdíly v rychlostech a rytmech v různých společenských systémech nebo institucionálních sférách. Ty často opomíjejí nezbytnost časových rozdílů pro vnímání času a změny. Třetí model nazýváme „rozdělené paměti“, jež jsou důsledkem odlišných zkušenostních východisek při vnímání klíčových událostí. Tento model pojímá generace jako zkušenostní komunity, jež se od sebe liší podle svých zkušenostních východisek. V tomto směru jsou nejdůležitější zážitky triumfů či traumat, které znehodnocují zkušenost rodičovské generace a tvoří rámec kolektivní identity dané generace. Autentičnost takovýchto zkušeností spočívá v tělesné přítomnosti a v tělesných rituálech. Veřejné debaty v poslední době směřují k pojímání generačních rozdílů inflačním způsobem. Takové veřejné pojetí generací se nápadně odlišuje od stírání generačních rozdílů na mikrosociální úrovni.