Plánování čistých měst

V tomto textu, který je překladem jedné z kapitol jeho práce The Uses of Disorder (1970), Sennett odkazem na konkrétní příklad podporuje tezi o poklesu komplexity sociálních forem v moderní společnosti v důsledku narůstající komplexity a nadměrného řádu, jež se projevuje mimo jiné ztrátou personálních postojů občanů a jejich možností ustavovat fungující komunity. Oním příkladem jsou mocenské vztahy vtělené do procesu městského plánování. Původ moderního urbánního diskurzu spatřuje v rekonstrukci města Paříže, jež probíhala pod vedením barona Haussmanna na konci 19. století jakožto artikulace potřeb rozvíjejícího se průmyslového světa. K hlavním předpokladům této urbánní tradice patří: centralizované plánování celého města a předem určené sociální využití města. Sennett ukazuje na historickou podmíněnost těchto předpokladů, která vedla k dominanci expertního vědění nad potřebami aktuálních obyvatel. V této tradici ústí autorita do pasivity a ne-participace, eliminujíce rozptylující prvky: chyby, anarchii, diverzitu nebo tvůrčí nepořádek.