Nahý od přírody

Praktiky a diskursy současných západních naturistických hnutí jsou alespoň zčásti ztělesněním konkrétního vztahu k přírodě. Zatímco „veřejné obnažování se“ nemusí být v uvedeném kontextu nutně vázáno na přírodní krajinu či se v ní odehrávat, vývoj a současné projevy naturismu se přesto zhusta soustřeďují kolem „filosofie“, která se cele týká těla v kontextu přírody. Způsoby existence těchto neoblečených těl v kontextu přírody musí být definovány a chápány v konkrétních rámcích, prostřednictvím komplexního vyjednávání mezi diskursy přírody, lidské přirozenosti, přirozené tělesnosti a přírodní krajiny. Toto vyjednávání se možná nejzjevněji projevuje ve způsobech, jakými se naturismus jako způsob jednání vztahuje k erotice, a také v opozici utvářené mezi přírodou (vnímanou pozitivně) a kulturou či civilizací (vnímanými negativně). Naše stať je pokusem o prozkoumání těchto témat. Začneme nastíněním historického vývoje některých západních naturistických hnutí, ve snaze zmapovat jejich ideologické představy o přírodě a „přirozené tělesnosti.“ Zaměříme se též na způsoby, jakými se britská naturistická scéna konce 20. století vymezuje vůči dědictví své minulosti i vůči svému současnému postavení v rámci britské společnosti. Problematický vztah naturismu k sexu, který je pro ukotvení tohoto textu klíčový, nás přivede k uvažování o erotických aspektech přírody a ke krátkému pojednání o s nimi souvisejících praktikách, do nichž je také vtěleno téma přírody. Naturismus jako expresivní tělesná praktika vztahující se k určitému vymezenému prostoru nám tak umožňuje uvažovat o konkrétních tělech, zasazených do konkrétních představ o přírodě.