Růstová dilemata občanského sektoru

Článek zkoumá otázku eroze občanských hodnot jako následku institucionální expanze občanského sektoru v uplynulých několika dekádách. S pozorností věnovanou této souvislosti se článek snaží polemizovat s rozšířenou tezí tvrdící, že jsou to komodifikace a etatizace stále více oblastí života, co představuje největší nebezpečí pro občanský sektor a jeho komunální étos solidarity, péče a empatie. Empirické důkazy tento populární pohled nepodporují. Jsme svědky růstu občanského sektoru jak v rovině jeho velikosti (množství NGO, fondů), tak v rovině jeho politické/veřejné viditelnosti a vlivu. Souběžně s touto institucionální expanzí se ovšem mění i charakter občanského sektoru. Čelí dilematům profesionalizace, politizace a oligarchizace - což jsou náklady požadované efektivnosti a životaschopnosti tohoto sektoru. Článek se snaží ukázat, že zde existuje inherentní kulturní rozpor týkající se občanského sektoru reprezentovaného typickými NGO: osvojil si idealizovaný étos převzatý ze sociálně homogenních, ale vzájemně oddělených komunit, asociací a klubů minulosti, přičemž jeho aktuální institucionální formy mu přikazují jinou, univerzalističtější hodnotovou orientaci.