Snesitelná těžkost nebytí/bytí obchodního práva

Obchodní právo bylo zbaveno v roce 2012 kodexové základny svého rozvoje, podobně jako hospodářské právo v roce 1991. O struktuře a obsahu výuky právních disciplín (a ani o členění na tzv. odvětví právní) ovšem formální právní prameny nerozhodují. Výuka moderního obchodního práva proto i dnes, po opuštění konceptu samostatného práva hospodářského, zahrnuje nejen příslušné segmenty soukromoprávní civilistiky, ale věnuje se i základům veřejnoprávních regulatorních úprav vztahujících se k obchodu a podnikání. Obchody se tradičně chápou (a i vyučují) ve dvou smyslech: v užším, stavovském (subjektivním), jako právem regulovaný styk příslušníků stavu obchodnického, tedy těch, kterým právo přiznává status obchodníka (podnikatele). Druhé (objektivní) pojetí zdůrazňuje tzv. obchody, jakožto typické akty oběhu statků, k nimž dochází bez ohledu na osobní podnikatelský či nepodnikatelský status účastníků. Dílčí překrývání a doplňování s právem občanským zejména v oblasti sjednoceného práva závazkového je přínosem. Obecnějším požadavkům na nároky studia však ne vždy odpovídají některé kontroverzní okolnosti v článku vlídně kritizované.