Zkušenost s halucinogenní rostlinou ayahuasca v kontextu šamanského rituálu

Výzkum je zaměřen na osoby, které se vydaly do amazonských pralesů užívat přírodní halucinogen ayahuasku v kontextu „šamanského“ rituálu. Tento jev popisovaný antropology od 70. let. 20. stol. jako tzv. „šamanský turismus“ je stále aktuálnější především mezi obyvateli zemí Evropy a USA. Našim cílem bylo zmapovat, jakým způsobem ayahuaskový šamanský turismus probíhá – motivaci osob, které tento druh zkušenosti vyhledávají, přínosy, rizika a následnou integraci této neobvyklé zkušenosti. Sběr dat probíhal v ČR a v peruánské Amazonii na místech známých jako centra ayahuaskového šamanského turismu (města Tarapoto a Iquitos) formou polostrukturovaných rozhovorů, screeningových dotazníků a zúčastněného pozorování. Získali jsme výpovědi 77 osob, které mají zkušenost s ayahuaskou v kontextu rituálu v pralesech Jižní Ameriky, především pak v Peru.  Z rozhovorů vyplývá, že hlavní motivací pro užití ayahuasky byla zvědavost a touha po dobrodružství, léčba psychických problémů, potřeba sebepoznání, zájem o psychedelickou medicínu a terapii, spirituální rozvoj a nalezení životního směru. Přínosy byly vnímány především ve vztahu k sobě ve smyslu sebepoznání a sebepřijetí a v rovině duchovní, psychické, somatické a vztahové. Často byl zmiňován životní nadhled, spokojenost a ujasnění si životního směřování. Jako rizika byla uváděna nedůvěra v šamana či organizátora, zkreslení jimi poskytnutých informací a vystavení rizikové situaci. Většina respondentů považuje samotnou zkušenost za bezpečnou a náročné prožitky během sezení s ayahuaskou byly následně hodnoceny kladně ve smyslu zkvalitnění života. Výzkum byl hrazen ze dvou výzkumných projektů UP: IGA (SPP:432101021) a FPVČ (SPP: 452100061).