Havran v egyptské kultuře

Staří Egypťané žijící podél Nilu měli vždy úzký vztah k přírodě a byli přirozeně závislí na důvěrné znalosti místní fauny a flóry. Dobře byli obeznámeni také se světem ptáků, včetně havranů (čeleď Corvidae). Nejstarší zobrazení havranů se nachází na zlomku „Palety bojiště“ (okolo 3150 př. n. l.; obr. 1). Známá jsou realistická vyobrazení havranů a vran na figurálních ostrakách z Ramessovské doby (obr. 2, 3). Kromě toho se dochovaly dvě neobvyklé scény s epizodou z neznámé bajky (obr. 6) a s parodií vážení srdce zemřelého před bohem Usirem (obr. 4, 5). Zřejmě nejvěrnější zpodobení havrana v egyptském umění se objevuje na pektorálu z 12. dynastie, kde dva havrani zastupují sokoly, symbol boha Hora, to jest krále (obr. 7). Dávní Egypťané přisoudili havranovi pozitivní i negativní (srovnej démotický snář na papyru Carlsberg č. XIV, f.) úlohu. Podobný postoj k havranovi je doložen i v arabském středověku: na jedné straně symbolizuje rozloučení, smutek a smrt (například básně Antara ibn Šaddáda, Durajda ibn as-Simmy, al-Ahwase), na druhé straně naději a dobro (v egyptských lidových písních).