K několika pravopisným vlastnostem českých úředních zápisů knížectví opolského a ratibořského z 16. století

Příspěvek je věnován pravopisu v textech z fondu knížectví opolského a ratibořského ve vrati-slavském Státním archivu. Sbírka patří k důležitým svědectvím užívání českého jazyka v hornoslez-ských kancelářích a úřadech, zahrnuje dosud málo poznané listiny, listy a knihy z období od konce 15. stol. do r. 1731, značnou část tvoří texty z 16. stol. V úvodní fází soustavného zpracování toho materiálu byl proveden rozbor vlastností psaní tupých sykavek a polosykavek (včetně ř) v 15 textech z 16. stol. Jsou to rysy determinující typ pravopisu v písařském úzu, určují též míru jeho účinnosti. Psaní souhlásek š, č, ž, ř se v popisovaných textech nevzdaluje stavu, jenž byl určen pro rukopisy z Čech a Moravy (Porák, 1983), je však bližší pravopisnému písařskému úzu první poloviny 16. stol. — je konzervativnější a víceznačnější (což může ztěžovat interpretaci regionálních vlastností jazyka). Pozornost si v textech zaslouží náznaky rozdílů funkčně stylové povahy — větší pečlivost v textu koresponduje s využíváním účinnějších prostředků diakritického pravopisu.