Problém účelnosti v dialogickém vyučování

Příspěvek vychází z dat získaných v rámci intervenčního výzkumného projektu, v němž skupina učitelů prošla programem profesního rozvoje zaměřeným na to, aby byli učitelé s to implementovat do své výuky postupy tzv. dialogického vyučování. Dialogické vyučování, které tvoří teoretickou platformu této studie, je přístup, který usiluje o komunikační i kognitivní aktivizaci žáků (Alexander, 2006). Intervence se ukázala jako úspěšná v tom smyslu, že došloke změně komunikačního chování učitelů i jejich žáků ve sledovaných třídách. V průběhu analýzy dat jsme si však povšimli, že u všech učitelů dochází k porušování principu účelnosti. V teorii dialogického vyučování se přitom operuje s nutností dodržet tzv. princip účelnosti (tamtéž), jímž je míněno směřování jednotlivých aktivit a učebních úloh směrem k vytčenému cíli, kterým je zprostředkovávat žákům obsahy a praktiky konstituující učivo daného předmětu (Herbel-Eisenmann, Steele & Cirillo, 2013).V tomto příspěvku se nejprve zaměřujeme na to, jakou podobu mají bezúčelné pasáže identifikované ve vyučovacích hodinách. Představujeme typologii situací, v nichž dochází k porušení účelnosti, a popisujeme, čím toto porušení vzniká. Hovoříme o kategorii hádání tématu, kvazievokace a kvazi-reflexe, sousedského klábosení, zadání mimo dosah žáků a digresí do osobního života žáků. Jakožto příčiny vzniku bezúčelných pasáží popisujeme nezacílené převzetí výukovýchmetod a odklon výuky od původního plánu výuky, který učitel není s to zvrátit. Následně sledujeme vztah mezi klíčovým indikátorem žákovských replik s argumenty a naplňováním účelnosti, abychom zjistili, jak přítomnost dialogického vyučování souvisí s účelností výuky. Z našich nálezů přitom vyplývá, že pokud dochází k posilování indikátoru žákovských replik s argumenty, dochází také k posilování účelnosti.Klíčová slova: dialogické vyučování, princip účelnosti, bezúčelnost výuky, obsah výuky, žákovské repliky s argumenty, intervenční program pro učitele.