Kde pramení hlavní proud? A jak pracovat s komunitami mimo něj?

Je mnoho různých důvodů, proč se jednotlivci, skupiny nebo i celé komunity pohybují mimo hlavní proud. Tento odstup může být výsledkem jejich vlastní volby, ale může být vynucen i hlavním proudem samým, nebo může jít o kombinaci obojího. o to problematičtější pak může být pedagogická snaha pracovat s těmi, kdo stojí na okraji hlavního proudu či třeba ještě daleko za ním. nad nastíněným okruhem témat se budu zamýšlet v následujícím článku. Jako podklad k úvahám bude sloužit popis vzdělávacího projektu mezigeneračního neformálního vzdělávání, který byl postaven na reflexi uměleckých procesů. Tento projekt byl připraven pro původní obyvatele země, která leží v největší možné vzdálenosti od české republiky – pro Maory. Ti se na novém Zélandu stali v průběhu kolonizace opomíjenou menšinou ve vlastní zemi. Maorové nicméně vzdorovali asimilaci a dokázali se znovu přihlásit ke svému jazyku, hodnotám a právu na sebeurčení. Projekt se uskutečnil před několika lety, ale píšu o něm v době dozvuků mezinárodního kongresu dramatické výchovy IDEA1, který se konal v Paříži roku 2013 a který shromáždil dramatickovýchovné pracovníky z více než třiceti zemí světa včetně české republiky. Toto mezinárodní a multikulturní setkání mě přimělo k přemýšlení nejen o konkrétní vzdělávací akci a jejích metodách, ale i o našem vnímání hlavního proudu, o tom, co to znamená být jeho součástí nebo stát mimo něj.