Individualismus versus holismus: Nástin pokusu o řešení teoretického dilematu

Individualisticka a holisticka linie sociologickeho výkladu jsou dvě zakladni tendence v socialněteoretickem mysleni, ze kterých vyrůsta linie třeti, jež se snaži obě předchozi – jako dvě urcite krajnosti – propojit dohromady v ramci jednoho výkladoveho modelu. Dějiny sociologie 20. stoleti ukazuji, že obě výkladove linie představuji životaschopne badatelske strategie, ktera se přetransformovaly do mnoha konkretnich podob, do řady různých sociologických skol a směrů. Pro dosavadni snahy o překonani rozporu mezi individualismem a holismem, ktere lze v sociologii zaznamenat, je charakteristicke nejcastěji to, že jejich proponenti voli strategii, umožňujici během teoretickeho výkladu střidavě měnit „pozorovatelske stanovistě“ a sledovane otazky nahližet a vysvětlovat střidavě z obou pozic – individualisticke i holisticke. Proporce, v niž jsou obě perspektivy ve výkladech takových autorů zastoupeny, bývaji rozdilne; někdy může mit výklad bliže k holismu (Boudrieu), jindy k individualismu (Berger a Luckmann). Jeden z nejambicoznějsich pokusů o vyrovnani se s timto letitým problemem představuje Giddensova teorie strukturace a paralelně vedle ni formulovana a ji přibuzna koncepce socialniho realismu Roye Bhaskara a Margaret Archerove. Autor navrhovane stati se pokusi v clanku nastinit vlastni řeseni teto teoreticke otazky, ktere je od uvedených koncepci odlisne.