Lauge N. Skovegaard Poulsen. Bounded Rationality and Economic Diplomacy: The Politics of Investment Treaties in Developing Countries

Kniha Lauga N. Poulsena Bounded Rationality and Economic Diplomacy se věnuje okolnostem vyjednávání bilaterálních investičních dohod (BID) mezi rozvojovými a rozvinutými státy a jejich důsledky v období jejich rozmachu, tj. od přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století do konce prvního desetiletí 21. století. BID patří k nástrojům ekonomické diplomacie, jež upravují podmínky podpory a ochrany investic mezi dvěma státy, přičemž cílem na straně ekonomicky méně rozvinutého je přilákání investic a na straně silnějšího státu pak dominuje snaha smluvně ochránit domácí investory podstupující riziko v investičně ne zcela stabilním prostředí. Nejde o nejfrekventovanější výzkumné téma, nicméně reálné a často i negativní dopady BID na řadu států si zasluhují pozornost výzkumníků. Poulsen působí jako odborný asistent na University College London a problematikou mezinárodních investičních režimů se dlouhodobě zabývá. V této knize navazuje na vlastní disertační práci a své další předchozí výzkumy. Autor se zaměřuje zejména na negativní aspekty BID a snaží se najít odpověď na otázku, proč rozvojové státy přistupovaly k BID schematicky bez provedení analýz jejich potenciálních dopadů. Tehdejší BID odrážely atmosféru Washingtonského konsenzu, jenž se od konce osmdesátých let projevoval v případě rozvojových států postupným zaváděním neoliberálních politik. Autor podrobuje BID kritice kvůli jejich spornému efektu pro přilákání zahraničních investic a kvůli celkovému nastavení podmínek BID ve prospěch států rozvinutých, respektive ve prospěch tamních soukromých subjektů. Nejproblematičtější bod podle něj představuje téměř generický článek, který umožňuje investorům obrátit se k mezinárodním arbitrážním tribunálům, pokud hostitelský stát dostatečně neochránil jejich investice, a který přinesl mnoha rozvojovým zemím nemalé finanční potíže. Kniha se skládá z osmi kapitol a předmluvy, v níž autor uvádí čtenáře do problematiky BID a popisuje situace, kterým čelily mnohé rozvojové země v předchozích dvou dekádách. Zmíněný smluvní článek umožňující investorům zahájení arbitráží, které měly pro rozvojové země fatální důsledky, podle autora postupně působil tak, že počet uzavřených a ratifikovaných BID postupně klesal. Tělesa složená převážně ze soukromých právníků totiž rozhodovala častěji ve prospěch soukromých investorů a účtovala si vysoké poplatky, jež byly státy nuceny hradit, přičemž vysoké finanční kompenzace ve výsledku čítaly až jednotky procentních bodů ročního státního rozpočtu. Nicméně ani arbitráže, jimž jedni čelili, neodradily mnohé další, aby BID bez výhrad podepisovali a ratifikovali. Vysvětlení nastíněných okolností chce autor dosáhnout použitím teorie omezené racionality (bounded rationality theory). Provedený výzkum je výsledkem použití více metod – Poulsen pracuje s ekonometrickými modely a zahrnuje analýzu interview i úctyhodné množství zpracovaných dostupných archivních dokumentů. V první kapitole autor problematizuje široce sdílené přesvědčení, že rozvojové státy by nezískaly tolik potřebné investice pro svůj ekonomický rozvoj, pokud by předtím nesjednaly se svými partnery BID. Na základě vlastního empirického šetření mezi investory v tomto ohledu poukazuje na marginální význam BID pro realizaci investic. Zájem o ně paradoxně rostl až v momentech, kdy v rámci arbitráží padala již zmíněná rozhodnutí. Autor zároveň nepřijímá argument, že rozvojové státy k přijetí BID byly donuceny, a podobně nedostačující je podle něj i vysvětlení, že rozvojové státy prostřednictvím BID chtěly ukázat, že jsou moderními a civilizovanými partnery v rámci globální ekonomiky.