Prokazování příčinné souvislosti u škod způsobených propojenými autonomními vozidly

Dnešní silniční doprava funguje díky komplexní sadě pravidel. Klíčovým prvkem je fyzická osoba za volantem, která ovládá vozidlo. Pokud místo fyzické osoby vozidlo kontroluje autonomní systém, může se rozhodovat podobně jako člověk. Zároveň ale komunikuje s dalšími vozidly a okolní infrastrukturou. Představený technologický posun je natolik zásadní, že je potřeba revidovat některé základní právní principy a ujistit se, že budou použitelné i pro autonomní technologie.Takovou revizi vyžaduje například princip prokazování příčinné souvislosti. Stanovení civilněprávní odpovědnosti za škodu způsobenou provozem dopravního prostředku předpokládá prokázání příčinné souvislosti mezi jednáním určité osoby (řidiče) a škodným následkem. U autonomních vozidel by logicky neměla být příčinná souvislosti prokazována ve vztahu k řidiči, ale k jiné osobě (výrobci, provozovateli, programátorovi). Nicméně i tak přetrvává obtíž, že škoda nikdy nebude způsobena jedním jediným vozidlem. Podíl budou do určité míry nést i další vozidla či infrastruktura v kooperativním systému.Článek se zabývá právě touto málo prozkoumanou oblastí a klade si za otázku jakým způsobem prokazovat příčinnou souvislost u multikauzálních škod v kooperativním silničním systému. Článek analyzuje s přihlédnutím k relevantní judikatuře dosavadní přístup k prokazování příčinné souvislosti v českém právu. Následně se zabývá otázkou, zdali by vůbec bylo možné za stávající právní úpravy dosáhnout prokázání příčinné souvislosti v kooperativním systému.