„Pravé“ verbální trestné činy z nenávisti

Tento článek se zabývá problematikou kriminalizace nenávistných projevů z hlediska právní konstrukce příslušných trestných činů v materii trestního práva hmotného. Jeho cílem je vymezení ucelené koncepce těchto trestných činů na podkladě dvou jejich rysů, které je z hlediska nauky trestního práva hmotného činí poměrně dosti specifickými, a to jejich verbálního charakteru a prvku předsudečné nenávisti, který je v nich obsažen. Tato koncepce je nutným krokem k uvědomění si právní podstaty těchto trestných činů, a tím i předpokladem k jejich hlubší analýze a pochopení. Nejprve se tak článek věnuje pojmu trestných činů z nenávisti, v němž jako kardinální rozlišovací znak vyjadřující jeho podstatu vyzdvihuje tzv. nenávistnou diskriminační pohnutku. Té se dále věnuje blíže a vymezuje její strukturu a prvky, představuje možné přístupy k její konstrukci a dává jí užívané pojmy do souvislostí pro lepší pochopení jejich obsahu a poukazuje na její slabiny. Následně je pozornost zaměřena na konstrukci verbálních trestných činů a analýzu jejich konstitutivních znaků a teoretických souvislostí zakotvujících tento pojem v trestněprávní teorii. Na podkladě výstupů těchto dvou částí je následně představena koncepce trestných činů z nenávisti a verbálních trestných činů a jejich kombinace, na jejímž základě je pak možno rozlišovat trestné činy nepravě z nenávisti, nepravě verbální; pravě z nenávisti, nepravě verbální, nepravě z nenávisti, pravě verbální a pravě z nenávisti, pravě verbální. Výstupy těchto závěrů jsou pak testovány ilustrativním srovnáním se třemi vybranými státy, jimiž je Francie, Německo a Polsko.