English (United Kingdom)

https://curated-unify.zendy.io/wp-json/zendy-region/v1/featured_content/oa?rat=en

https://curated-unify.zendy.io/wp-json/zendy-region/v1/highlighted_journal/

Global: Zendy Plus annual

Presents the access of premium content as premium feature

Premium Content

Presents the keyphrase highlighting as premium feature

Keyphrase Highlighting

Presents the summarisation as premium feature

Summarisation

Insights

Presents the pdf analysis as premium feature

PDF Analysis

Presents the zaia usage as premium feature

ZAIA

Global: Zendy Tools annual

Global: Zendy Free Plan

Global: Zendy Tools monthly

Global: Zendy Plus monthly

Z historickeho přehledu principů tvorby metod pro odhad výsky postavy clověka na zakladě skeletu vyplýva, že lze vymezit ctyři zakladni skupiny metod: metody podilove, regresni, anatomicke a metody organicke korelace. Každa ma sva specifika a uskali, ktera bezprostředně vyplývaji z jejich matematicke konstrukce. Nejcastěji se k odhadu výsky postavy použivaji některe rozměry dlouhých kosti koncetin. Bylo teoreticky prokazano, že nejpřesnějsi možne odhady poskytuji metody regresni, zejmena když k odhadu využijeme kombinaci rozměrů z vice kosti. Nutným předpokladem použiti linearni regrese je vsak užiti pouze těch rovnic, ktere byly vytvořeny na zakladě výběru z populace, z niž pochazi i odhadovaný jedinec. V opacnem připadě, tj. pokud je linearni regrese použita pro odhad jedinců z populace jine, může dojit k mensimu ci větsimu vychýleni odhadu. Tato skutecnost byla již mnohokrat empiricky ověřena. Teoretický rozbor linearni regrese ukazal, že jde o důsledek jevu oznacovaneho jako „regrese k průměru“. Metody organicke korelace (založene na minimalizaci souctu plochy rezidualnich trojuhelniků) jsou meně nachylne k systematicke chybě, jsou vsak take meně přesne. Lze je ale aplikovat na libovolnou populaci a pro jednotlive připady z nezname populace jsou nejpřesnějsi. Anatomicke metody jsou aplikovatelne jen v připadě dostatecně zachovaneho skeletu. Jsou založeny na souctu výsek vsech (nebo teměř vsech) kosti skeletu, ktere se na výsce postavy přimo podileji. Rozdil mezi výskou postavy za života a souctem delek kosti skeletu od lebky po patni kost se pohybuje v řadu centimetrů a prostor pro chybu odhadu je tak malý. Ať už pak k odhadu výsky ze skeletu v ramci anatomicke metody použijeme kterýkoliv ze tři výse uvedených matematických postupů (podilova metoda, linearni regrese, organicka korelace), rozdily mezi jimi pořizenými odhady jsou zanedbatelne a jejich rozlisovani pozbýva smyslu. Celkově jsou tedy anatomicke metody nejpřesnějsi a je třeba je doporucit, kdykoliv to stav zachovani skeletu dovoli.

Historický přehled principů tvorby metod pro odhad výšky postavy člověka na základě skeletu