English (United Kingdom)

https://curated-unify.zendy.io/wp-json/zendy-region/v1/featured_content/oa?rat=en

https://curated-unify.zendy.io/wp-json/zendy-region/v1/highlighted_journal/

Global: Zendy Plus annual

Presents the access of premium content as premium feature

Premium Content

Presents the keyphrase highlighting as premium feature

Keyphrase Highlighting

Presents the summarisation as premium feature

Summarisation

Insights

Presents the pdf analysis as premium feature

PDF Analysis

Presents the zaia usage as premium feature

ZAIA

Global: Zendy Plus monthly

Global: Zendy Tools annual

Global: Zendy Tools monthly

Global: Zendy Free Plan

Aortální stenóza je nejčastější chlopenní vadou v dospělé populaci, prevalence je udávána od 3,4 % ve věku 75 let až po 18 % ve věku 90 let a více. Významná a symptomatická aortální stenóza představuje jednoznačnou indikaci k intervenci, přičemž nemocnému je možno nabídnout klasickou kardiochirurgickou operaci (s náhradou chlopně mechanickou nebo biologickou protézou – AVR) nebo transkatetrovou implantaci aortální chlopně (TAVI). Chirurgická náhrada chlopně byla považována za standard s nízkou mortalitou a nízkou incidencí komplikací (a-v blokáda, paravalvulární regurgitace – PVL, nepoměr pacient-protéza – PPM) a dosud jde o jediný způsob, jak implantovat mechanické protézy (podle guidelines ESC vždy u nemocných ve věku <60 let). U starších nemocných je preferována implantace bioprotézy z důvodu eliminace antikoagulace, přičemž při použití ověřených typů bioprotéz (osvědčené typy stentů, modifikace biologické tkáně chlopní) je udávaná životnost až 70 % za 15 let. TAVI byla poprvé provedena v roce 2002 s původní myšlenkou méně invazivního výkonu při eliminaci chirurgického traumatu, srdeční zástavy a kardiopulmonálního bypassu. První randomizované studie (1, 2) prokázaly, že TAVI je jedinou možností pro inoperabilní nemocné (studie PARTNER 1B). Řada randomizovaných studií (3, 4) poté prokázala, že TAVI je plně srovnatelná s AVR u nemocných s vysokým rizikem (STS skóre nad 8 %) a v případě transfemorálního přístupu je výhodnější nežli AVR (PARTNER 1A, CoreValve High-Risk). Nové studie (5, 6) prokázaly lepší efekt TAVI proti AVR u nemocných se středním rizikem (PARTNER 2A a SURTAVI Trial) z hlediska symptomů a časné rehabilitace, u transfemorálních výkonů byla nejnižší mortalita. Obdobně příznivé výsledky TAVI byly i u nemocných s nízkým rizikem (NOTION trial – 7). TAVI má ve srovnání s AVR méně krvácivých komplikací, ale vyšší výskyt PVL a převodních poruch s implantací kardiostimulátoru. TAVI tak významně rozšířila svá indikační kritéria a dnes je preferovanou metodou v léčbě symptomatické významné aortální stenózy u nemocných se středním či vysokým rizikem AVR (STS skóre ≥4%), u nemocných ≥75 let věku, u nemocných po předchozím kardiochirurgickém výkonu či u nemocných s problematickou rehabilitací po AVR. Z anatomických situací je TAVI preferována u nemocných s porcelánovou aortou, přítomností průchodných koronárních bypassů, po radiaci hrudníku, při deformitách či skolióze, a to zejména při předpokladu transfemorálního přístupu. Naopak AVR je preferována u mladších nemocných (<75 let), s nízkým operačním rizikem (STS skóre <4 %) a u nemocných vyžadující kombinovaný výkon společně s AVR (významná mitrální/trikuspidální vada vyžadující chirurgickou korekci, významná ICHS řešitelná pouze CABG, dilatace/aneuryzma ascendentní aorty, septální hypertrofie vyžadující myektomii), a dále ve specifických anatomických situacích (rozměry aortálního anulu mimo možnosti TAVI, nízké odstupy koronárních tepen u malých anulů, nevhodná morfologie kořene aorty, problematická morfologie chlopně – unikuspidní chlopeň, bikuspidní chlopeň (8) s výraznou asymetrií sinů či těžce asymetrická distribuce kalcifikací chlopně/LVOT). Specifickou indikaci představují nemocní s degenerací bioprotézy (9), kdy implantace (nové) chlopně do (degenerované) chlopně (valve-in-valve) představuje nižší riziko nežli reoperace. Takto lze implantovat novou chlopeň do degenerované aortální či pulmonální (zpravidla u vrozených vad při dysfunkci konduitu RVOT) chlopně, transapikálně či transseptálně do pozice mitrální (valve-in-valve, valve-in-ring) či vzácně trikuspidální. TAVI se v průběhu posledních deseti let významně zlepšila i po technologické stránce: došlo ke zmenšení průměru instrumentária (systémy je tak možno zavést femorální cestou při minimálním průměru tepny od 5,5 mm), samoexpandabilní systémy získaly v nové generaci možnost opakované repozice během implantace, chlopně mají speciální úpravy pro snížení rizika paravalvulárních leaků, existují dedikované zaváděcí systémy pro stále méně časté nefemorální přístupy (transapikální či transaortální implantace). Společně s expanzí indikací a rozvojem instrumentária vyvstala potřeba definovat optimální podmínky pro diagnostiku a léčbu chlopenních vad. Byla definována tzv. „heart-valve“ centra, která nabízí možnosti chirurgické i intervenční léčby včetně záchovných operací či kombinovaných výkonů. Tato centra by měla zajistit celý diagnostický postup i vlastní intervenci, pro což jsou vybavena moderními zobrazovacími technikami v nejvyšší kvalitě včetně TEE, 3D, zátěžové a perioperační echokardiografie, CT s dedikovaným software pro rekonstrukce, MR, moderními katetrizační sály s hemodynamickým hodnocením. Intervenční kardiologie musí mít velké zkušenosti i se strukturálními intervencemi. „Heart-valve“ centra musí spolupracovat s referujícími nemocnicemi a tvořit tak síť, kde spolupracují lékaři primární péče s multidisciplinárním

TAVI v roce 2018: standard v léčbě aortální stenózy